Manželka, máma tří dětí, řemeslně zručná žena se silným vztahem k přírodě a k minulosti. O Kamenný Potok se stará od samého počátku. Pečuje o jeho atmosféru, směr, propagaci. Komunikuje se zájemci a organizuje zde vlastní řemeslné a vzdělávací akce. V Kamenném Potoce má svoji tkalcovskou dílnu, kolem které každý den projdete, když tam budete pobývat. Míša je odchovaná skautingem a zpívá v ženském pěveckém uskupení Mateřídúšky.
Hrdá babička sedmi vnoučat, která má ráda procházky přírodou. V Kamenném Potoce pečuje o čistotu a pořádek. Díky ní je prostor útulný, voňavý a vše je před vaším příjezdem, jak má.
Jako skoro všechny domy ve vsi byl postaven rukama původních německých obyvatel. Kamenné zdi lepené hlínou, vápenné omítky na rákosových rohožích, stropy a podlahy z dřevěných trámů a prken. Dřevo – kámen – hlína. Letopočet na průčelí prozrazoval rok, kdy dům prošel stavebními úpravami – 1932. Po pouhých sedmi letech vypukla válka a s ní přišel zásadní zlom v životě zdejších lidí. Po skončení války museli svůj domov opustit.
Skončila první a nejdelší etapa domu. Desítky, možná stovky let zde žily německy mluvící rodiny a jejich generace. jejich příběhy se zapsaly do zdí tohoto stavení.
Dosídlování opouštěných domů. Desítky let sem lidé přicházeli a odcházeli. Obyvatelé se střídali, měnili se majitelé. Po celou komunistickou éru se zde pravděpodobně nikdo nezdržel déle než pár let, až nakonec zůstal dům opuštěný a obdařený nešetrnými stavebními zásahy.
Jezdila jsem kolem na kole a sledovala, jak dům postupně chátrá a zarůstá javory a kopřivami. Přitahoval mě. Miluji tyhle staré závany minulosti. Ráda si představuji, čeho všeho asi byly svědky.
Po deseti letech, v roce 2011, jsme s manželem dům i s vedlejším stavením koupili.
Než jsme si ve vedlejším domě vybudovali domov, tento čekal na nový příběh...
Přemýšleli jsme jak dál. Zbourat? Postavit něco nového? Zrekonstruovat? A proč?
Měli jsme nápady jako: vybudování stodoly, skladu, kamnářského zázemí pro podnikání mého muže nebo tkalcovny pro mou potřebu, se pomalu začala rodit myšlenka na vybudování krásného příjemného prostoru, který nabídneme i nad rámec našich aktivit dalším podnikavým lidem. Myšlenka postupně rostla a stala se naším nejsilnějším motivem.
K uctění předků, jejich úsilí a historie. Přes veškerou snahu toho ale nezbylo moc, vlastně jen obvodové zdi a sklep. Na takovémto základě jsme vystavěli dům nový, převážně z přírodních materiálů, teplý, příjemný, podporující. Vytvořený pro tvůrčí aktivity, seberozvoj a vzdělávání, pro spolupráci a vzájemnou podporu. Radostné místo pro další příběhy, které budou žité s úctou k historii.
Vznikl, aby nás v našem záměru podpořil. Pomohl rozproudit energii, udržoval svým plynutím v pohybu, pomohl neustrnout.
Přece tam, kde je pohyb, je i život.
Potok nám navíc teče pod okny domu – dnes se jmenuje Husí. Přívlastek kamenný odkazuje k jeho původnímu názvu, německému Steinbach (Stein – kámen, Bach – potok), aby tak manifestoval i náš odkaz k minulosti a úctu k předkům.
Svého otevření se Kamenný Potok dočkal v listopadu 2021. Od té doby máte možnost si jej pronajímat, tvořit a realizovat v něm to vaše, v čem jste dobří a čím vynikáte.
To vše by se nestalo bez Honzy, mého muže, jemuž patří největší dík za to, že Kamenný potok stojí. Zafinancoval a zorganizoval veškerou rekostrukci, společně jsme formovali myšlenku, smys a konečný vzhled tohoto malého centra kreativity. Díky němu se o něj můžu starat a vám může být k užitku.
s díkem Michaela Křivonožková